Radek Havlíček z Tábora se fotografování věnuje už řadu let, focení zvířat, a především psů, propadl v posledních letech. Jak se liší psí modelové od těch lidských?
Jak dlouho už fotíte?
Celkově se focení aktivně věnuji víc než 15 let, ale co se týká focení psů, tak to jsou zhruba dva roky. V rodině jsme psy vždy měli, ale v roce 2014 jsem si pořídil border kolii Charlieho, a tím to tak nějak celé začalo, protože to je plemeno k focení jak stvořené. Postupně jsem navázal spolupráci s několika organizacemi, které se zabývají pomocí psům a jejich záchranou. Pro tyto organizace fotím samozřejmě zdarma. Tím se moje focení čtyřnohých kamarádů dále rozšířilo a některým se s pomocí fotek podařilo najít nové domovy. Dokonce vznikl nápad na vydání autorského kalendáře, s jehož prostřednictvím bych rád pomohl ještě o něco více, tedy nejen focením.
Jak těžká je práce s psími modely?
Dlouhé roky jsem fotil převážně lidské modely. Začínal jsem na reportážích a postupně přibylo focení ateliérových fotografií. Velkou část tvořilo focení dětí a k těm by se dalo focení psů docela dobře přirovnat – jsou neposední, často nechápou, co po nich člověk chce a nejlépe většinou vypadají neplánované momentky. A co je nejdůležitější, jsou na fotkách roztomilí. Každý pes je ale jiný. Jednodušší je to samozřejmě s vycvičenými psy, ale rozhodně se nebráním focení těch, kteří toho moc neumí. Je to pak trochu dobrodružství, co z fotografií vznikne, ale ještě se nestalo, že by se fotky nepovedly. Často právě naopak.
V čem je tedy focení psů jedinečné?
To je trochu těžké říct, protože jsem ve focení prošel hodně žánrů, a jak jsem říkal, je to hodně podobné focení dětí. Díky svojí rychlosti by se dali přirovnat k focení sportu. Ale na druhou stranu jedinečný je každý jednotlivý pes – svojí povahou, výcvikem, vzhledem atd.
Fotíte náhodně, nebo v případě, když vás někdo s konkrétní prosbou osloví?
Vesměs fotím předem domluvené pejsky. Buď se jedná o hafany ze zmíněných organizací a nebo právě přímo pro konkrétní páníčky, kteří chtějí mít svého miláčka zvěčněného. Ale už se několikrát stalo, že jsem byl fotit a dali jsem se do řeči s kolemjdoucími pejskaři a vyfotil jsem při tom i jejich miláčky.
Začínáte se díky focení orientovat v psích plemenech?
Na to se mě ptá dost lidí. Trochu znát to bude, ale spíš se někdy potkávám s plemeny, která nejsou tak běžná, takže si pak připadám spíš jako neználek. Ale na druhou stranu nejsem kynolog – nicméně se díky focení o jednotlivá plemena a celkově o problematiku okolo psů zajímám určitě víc než dřív.
