Země původu:
Německo
Historie:
Jezevčík (der Dachshund, Dackel, Teckel) je znám od středověku. Z brakýřů byli postupně vyšlechtěni psi vhodní zejména pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen. Vykazuje rovněž vynikající výkony na povrchu – například na lovech s využitím hlasitosti na stopě, při naháňkách a práci na barvě.
Nejstaršímchovatelským spolkem pro jezevčíky je Německý klub chovatelů jezevčíků (der Deutsche Teckelklub 1888 e.V.) založený roku 1888. Ve starší literatuře je možné najít i trochu jiný název plemene – jamník. Jezevčík je prostě norník.
Povaha a chování:
Přátelské povahy, ani bázlivý, ani agresivní, s vyrovnaným temperamentem. Náruživý, vytrvalý a hbitý lovecký pes s jemným nosem.
Vzhled:
Nízká, krátkonohá, protáhlá, ale kompaktní stavba těla, silně osvalená, se směle vyzývavým držením hlavy a pozorným výrazem obličeje. Celkový výraz je typický pro příslušné pohlaví. Přestože má v poměru ke dlouhému tělu krátké končetiny, je velmi pohyblivý a hbitý.
Jezevčíci se vyskytují ve třech rázech z pohledusrsti – hladkosrstý, drsnosrstý a dlouhosrstý a ve třech rázech z pohledu velikosti – standardní, trpasličí a králičí.
Průměrný věk:
14 – 17 let
Péče:
Takový pes musí být schopný samostatné práce. Hluboko pod zemí prostě povely pána slyšet nejsou. Z toho plyne trochu zvláštní povaha plemene. O jezevčících se říká, že jsou tvrdohlaví. Skutečnost je trochu jiná. Jezevčík se chce hodně spoléhat na svůj vlastní názor. V žádném případě to ale neznamená, že je jezevčík vrozeně neposlušný pes. Naopak. Jezevčík v současné doběpatřík nejoblíbenějším plemenům. Hodí se ke všem věkovým kategoriím lidí. Je to ale pes s vrozenou důstojností, šaška nikomu dělat nebude.
